Naše oddělení zkoumá dědictví jako dynamický a komplexní proces, který překračuje tradiční rozdělení na kulturní a přírodní, hmotné a nehmotné. Zajímá nás, jak lidé v přítomnosti vnímají minulost a budoucnost, přičemž se zaměřujeme na vztahy mezi praktikami, krajinou, předměty, lidmi a více-než-lidskými aktéry v procesech utváření dědictví.

Kombinujeme tradiční etnologické a antropologické metody výzkumu: terénní výzkum postavený na pozorování, rozhovorech, audiovizuálnímu sběru dat, doplněný archivním výzkumem a vybranými kvalitativními přístupy z historie, sociologie a dalších humanitních a společenských věd. Naše výzkumné pole zahrnuje historické i současné perspektivy – od raného novověku po současnost – a sleduje proměny dědictví a jeho roli při utváření identit, komunit a sociálních struktur.

Naším cílem je přispět k teoretickému uchopení kritického studia dědictví v komplikovaném kontextu střední a východní Evropy a obohatit mezinárodní výzkum dědictví o nové teoretické i empirické perspektivy. Neusilujeme ale jen o mezinárodní odbornou reflexi, ale chceme tyto nové pohledy přenášet i do místního kontextu v českém jazyce.

Zabýváme se kritickým studiem dědictví i zkoumáním souvisejících fenoménů. Zkoumáme, jak je dědictví konstruováno, zpochybňováno a prožíváno, analyzujeme jeho institucionalizaci a využívání, stejně jako jeho proměny. Přispíváme ke studiu dědictví analýzou proměnlivých vztahů mezi aktéry v procesech spojených s představami o dědictví a souvisejících fenoménech. Naše klíčové výzkumné oblasti zahrnují:

• Náboženské tradice a duchovní praktiky, jejich proměny a reinterpretace.
• Pohřební zvyklosti a přistupování ke smrti v různých kontextech.
• Koloniální dědictví a politiku paměti, se zaměřením na to, jak historické mocenské struktury ovlivňují vnímání dědictví.
• Folklor a ústní tradice jako živé formy dědictví.
• Způsoby a formy sdružování obyvatel.
• Tradiční řemesla a výrobní techniky, jejich adaptaci a roli v současné ekonomice.

Aktuality: